повешу тут письмо, которое я отправила в všup, вместе с заявлением.
теперь, половину времени переживаю
как его прочитали, а половину, что уже пора что-то делать! экзамены! клаузуры! нет портфолио!
subNejsem moc zábavný člověk. Jsem cizinka. Mluvím s přízvukem. Pravidelně navštěvuji pracoviště Ministerstva vnitra pro cizince. Moje rodiče nejsou umělci, jsou inženýři, a jsou v Taškentu. Většina lidí neví kde to je. Nejsou bohatí. Musím pracovat, abych zaplatila nájem. A koláčky. A kolky Ministerstva vnitra.
Říká se, že každý má dvě východiska, jedno, které dostal při narození, druhé, které si vybral. Něco na tom je. Správně si vybrat, co si vzít sebou do budoucnosti, a co nechat v minulosti, co číst, a co vrátit nepřečtené, kam se přihlásit, a co raději vzdát.
Je mi 25 let. Docela dost na to, abych znala své motivace. Moc chci dělat něco co má smysl, ale to všichni, moc chci dělat něco co mě baví, ale to všichni, součástí mé diplomové práce byl sklenění stolek, ale on už neexistuje, moc se mi líbil váš ateliér. Jsem staromódní a nekouřím. Moc chci dělat něco, co jsem ještě nedělala. Třeba sklo.
ну и этот дед, который самого ленивого лентяя поднимет на ноги